3. den — Bojovníci

25 km (celkem 80 km)
Slatějov — Voděrady

Deers prý dal hodinky blíž ke mně, abych je slyšela, až bude zvonit budík. Já spala jako zařezaná. Večer jsem se lehla na záda, dala ruce podél těla a tak se taky probudila. To bylo půl sedmé. Příjemných 18*C.

Ranní očista a vzhůru na další cestu. V noci jsme ještě párkrát slyšeli divočáky a nějaké ševelení, jinak byl klid. A ráno zase letadlo. Teda .. to říkal Deers.

Míjeli jsme staré roubenky, zahrádky, hrníčky na plotě. Hezké ráno. Všude výhled na Trosky jak na pohlednici.

Je tady vidět, že tu bývá fakt nával lidí. Není výjimkou, že za každým stromem je hned několik kapesníků nebo toaleťáků. Jednou jsem omylem zašla do lesa, abych se vyhnula výhni na Slunci. A to jsem neměla dělat. Vždyť ti všichni nejdou přechod přeci? Nevěřím, že před jejich výletem nebo po něm (rozhodně netrvá 10-12 hodin jako naše denní aktivita) nemají přístup k porcelánku. Pochopím akutní případy a individuální indispozice. Takhle však musím konstatovat, že statisticky snad polovina republiky trpí průjmem nebo inkontinencí. No nic, posunem se dál.

Snídani jsme měli u vody Vidlák. Ve stánku jsme si dali kafe a ranní malinovku. Proběhli kolem nás dva sportovci, kůň (s jezdcem) a nějací cyklisti. Jinak velké parkoviště a nikde nikdo. Jen my, labutě a kačeny.

Pokračovali jsme dál příjemným údolím s dalšími dvěma rybníky. Na Hrubé skále jsme si dali lehký odpočinek. Nakoukli jsme do kostela, protože to bylo to jediné, kam se dalo bez vstupenky. My neměli náladu na střet s vyvoněným davem. A ten kostel se nám ani tak nelíbil. Deers to zhodnotil jako „je vyčištěnej jako všechno kolem“.

Na cestě se každou chvilku můžeme kochat výhledy do krajiny. To jsou panoramata! Červená trasa dokonce prochází arboretem Bukovina. Založeno bylo kolem roku 1860 a je to znát na první pohled. Jsou to ohromné a staré stromy. Asi 35 jich je ze Severní Ameriky. Jeden tam byl tak ohromný, že proti němu náš klasický smrk vypadal jako drobeček.

V jednu hodinu jsme na Valdštejně. Zde je už znát oblíbenost trasy a že je pátek. Lidí přibylo. Obědváme zelňačku a na osvěžení pivo. Začíná to už zase připékat. Dáváme poradu jak dál. Zkusíme co nejrychleji sejít do Turnova a pak se někde vyvalíme u vody a přečkáme to největší vedro.

Když se chystáme k odchodu, přijdou čtyři vandráci s velkými batohy. Jeden z nich dokonce nese kytaru. Říkám: „Hele, koukej, ten má Osprey jako my.“

Deers chladnokrevně odpoví: „To nevím, ale má v něm asi celý barák podle toho jak je velkej.“

Vstáváme a jdeme do Turnova.

Padá na nás únava a vedro. Přichází krize, která k mé smůle vrcholí v supermarketu v Turnově se slabou klimatizací a rouškama, ze kterých je nám mdlo. Ustáli jsme to. Venku se poléváme vodou a hned je to lepší. Ještě se stavuji do lékárny pro mastičku na štípance. „Máte tygří mast nebo něco takového?“

„Tygří mast? To si zajděte k vietnamcům,“ odpoví paní v bílém.

Asi ta vnitřní krize, že mám od komárů sežranou polovinu těla, není viditelná. A já přitom z toho pomalu šílím. Zahrajeme si spolu rychlou hru Prodám nebo neprodám ti to co chceš? Vyhrávám a s účtenkou na které je 30% sleva na další nákup, přemýšlím, že život má specifický smysl pro humor. Haha.

Umořeni vedrem padáme na louce pod Hrubým Rohozcem. Válíme se tu až do šesti. Hodnotíme situaci. Spálení jako topinky na přepáleném tuku. Uleptaný od litru potu. Nyní s klidem můžeme říct, že jsme vyplavili všechny nezdravá jídla minimálně za celý rok zpět. A že jich nebylo málo. Uťapaný.

Po šesté už je jen 24*C. Vítr si jemně pohrává se stromy. Sluníčko. Všude kolem je krásné borůvčí a malinké vyšlapané cestičky. Kouzelný okamžik, kdy vše ztichne a je to až meditační stav před nocí. To bych už ale opakovala. Chvilku jsme jen seděli na lavičce a kochali se. Rána jsou krásná, ale ty večery..

Nacházíme hezké místo mezi borůvčím.

Nejdříve jsem napsala: Pak už je to večerní klasika: večeře, blog, spaní.

Ale opak je pravdou. Večer byl ve znamení krvelačného boje s komáry. Skončilo to remízou, protože jsme si pak postavili tarp a byl klid. Možná budeme ráno pečení, ale pro klid od toho protivného bzzz, bzzz to stojí!