Camino Portugués

Epilog

Očekávané shrnutí je tu. V prvé řadě chceme poděkovat všem našim čtenářům, jejichž reakce a komentáře, které jsme ani nečekali, nám udělaly velkou radost. A velice nás potěší, pokud se naší cestou někdo inspiruje, ať už jakkoliv.

#deersandpumpkins


Celkové dojmy

Camino bych přirovnal k jednomu velkému zážitku, nekonečné vyhlídkové a bezstarostné jízdě se spoustou času na úplně „všechno“. Člověk řeší jen chůzi, spaní, jídlo a nic víc. Velice nás bavila neustále se měnící krajina a pozorování neznámé kultury všude okolo nás. Pak jsme měli hodiny a hodiny času na to to řešit, anebo taky ne. Úplně nám vyhovovala prosincová frekvence poutníků. Míjeli jsme jich velice málo, ale nadruhou stranu dostatek, abychom si večer mohli dát večeři s pár lidmi u stolu. S tím souvisí ty zajímavé příběhy nebo životy dalších poutníků, které jsou podle mne nedílnou součástí Camina.

Celkově bych řekl, že díky takovýmto cestám člověk získává nadhled (!) a samozřejmě mraky informací o cizích kulturách atd.


Pro koho Camino je

Bez nadsázky bych řekl, že úplně pro každého. Po fyzické stránce je to cesta nenáročná, řekněme i pro nezkušené chodce. Tempo si tu určuje každý sám, záleží jen na vás, jakou denní porci kilometrů si dáte. Pokud budete využívat i soukromá alberge, jsou opravdu každých pár kilometrů. Navíc cesta vede po celou dobu civilizací, takže nemusíte mít nějaké extra znalosti pro pobyt a pohyb v přírodě. Kdekoliv se dají doplnit zásoby, najíst v restauraci, nebo eventuálně vyhledat lékařské ošetření.


Místní lidé

Co chci určitě dodat a na fotografiích to je také znát — cestou jsme míjeli relativně málo místních, všude byl celkem klid (samozřejmě kromě měst). Zřejmě je to dané vánočním časem a „zimou“ celkově.

Obecně na nás byli všichni místní milí, v portugalských alberge zejména. Jakmile jsme se na chvíli někde zastavili a vypadali bezradně, brzy na nás někdo mával a ukazoval nám cestu dál. Portugalci většinou moc angličtině neholdovali, ale vždy jsme se nějak domluvili (to se netýká alberge, kde správci vždy více či méně angličtinu ovládali). Zmiňované historky z restaurací, kde pro nás bylo jídlo většinou překvapením, ale hovoří za vše. Kdo umí španělsky se ale určitě domluví, jen pozor, že ne každý Portugalec ji rád slyší. Ve Španělsku jsme se již angličtinou domluvili mnohem více.


Vybavení

Na Camino Vám úplně stačí „základní“ výbava, v tom smyslu, že to nemusí být nějaké extra vyladěné kousky. Poutníci měli běžně výbavu z Decathlonu a myslím, že byla úplně dostatečná. Vlastně by Vám mělo stačit to, co máte doma. Nadruhou stranu — v žádném případě se nesmí podcenit boty a třeba kvalitní zádový systém batohu. Potkali jsme pár lidí v pohorkách a opravdu jsem měl úsměv na tváři, protože terén je absolutně nevyžadoval a ti lidé museli rozhodně vydat více energie než my (nemluvě o puchýřích z pohorek apod.). Samozřejmě je fajn mít batoh lehký — viz ultralight backpacking, který zmiňuji v prologu, ale to má podle mne smysl řešit, pokud chodíte více.

Pokud budete spát jen v alberge, určitě nemusíte mít karimatku, podložku pod ni, přístřešek apod. A spacák vám bohatě stačí nějaký letní. Takže váha batohu by se stejně měla pohybovat okolo 7 kg i bez speciálního ultralehkého vybavení.

K našemu vybavení:

S radostí musím konstatovat, že jsme „téměř“ nenesli žádnou mrtvou váhu, tzn. vše jsme použili. „Téměř“ proto, že jediný nepoužitý kousek výbavy jsou multifukční šátky. Zřejmě bychom se také obešli bez hrnků a lžic, ale i na ty došlo a byli jsme za ně v tu chvíli rádi. Z výbavy bych rád vyzdvihnul boty, batohy a nepromokavou bundu. O botách už byla řeč několikrát, batoh Osprey Talon nám velice sednul — perfektní a příjemná záda, samozřejmě lehký a velmi jsme ocenili také systém uchycení trekových holí „za jízdy“. Nepromokavá bunda od Rabu je opravdu nepromokavá a lepší kapuci jsem na hlavě nikdy neměl (systém stahování, kšilt atd.) Naopak nás zklamal náš „emergency set“ z Jurků a šňůry — ale zde se jedná spíš o naši chybu v konstrukci přístřešku (i když ponča od Jurka by mohly být vymyšleny trochu pružněji). Příště už každopádně bereme tarp — regulérní přístřešek.


Doprava

Z Prahy napřímo do Porta létá minimum letů, a to pouze od ČSA. Mezipřistání tedy mine asi málokoho, nejčastější transfery jsou v Barceloně, Madridu, Paříži nebo třeba na Mallorce (zde záleží, jak moc chce kdo ušetřit a nevadí mu případné „zajížďky“). Naše zvolená cesta — let do Madridu a poté noční autobus do Porta byla také v pohodě, ještě jsme si k tomu stihli krátce prohlédnout centrum španělské metropole. Ze Santiaga do Prahy žádné přímé lety nejsou, takže mezipřistání čeká každého (nějakou kombinaci s autobusem jsme zde nezjišťovali, ale určitě také lze).


Ubytování

Tolikrát zmiňovaná alberge ke Caminu nedílně patří. Zde se každý večer potkáváte s dalšími poutníky, slyšíte spousty příběhů a poznáváte jiné kultury. Také se dozvíte o zajímavostech na Caminu, dalších prima alberge atd. atd. Popisuji zde tzv. státní alberge, která jsou skutečně oficiální institucí. To znamená, že v nich platí jednotná cena: 5 € v Portugalsku, 6 € ve Španělsku, případně donatio — doslova „dejte, kolik uznáte za vhodné“. Státní alberge jsou otevřena 365 dní v roce (!), můžete se v nich ubytovat od cca 15:00 a ráno je opustit do cca 8:00 (jak jsme zjistili, záleží ale na ročním období). Jsou vybavena velmi jednoduše — společná ložnice (nejčastěji palandy, špunty do uší nezbytné), umývárny a sprchy, společenská místnost, kuchyně atd. Pozor, není samozřejmé, že v kuchyni je nádobí (jakékoliv) — asi 2× jsme tím byli zaskočeni. A nečekejte samozřejmě žádný velký luxus ani soukromí, ale za tím snad nikdo do alberge nechodí. Polohu alberge na cestě, dostupné vybavení atd. jsme zjišťovali na webu www.gronze.com, který nám vyhovoval. Podobných webů bude určitě více, dokonce jsou i přímo aplikace do telefonu.

Ještě je zajímavé srovnání portugalských a španělských alberge. Již na první pohled bylo zřejmé, že ve Španělsku je Camino „doma“ a je důležitou součástí turistického ruchu nejen Galicie. Alberge jsou zde více jednotné, více formální, ale také často vybaveny pračkami, sušičkami, vytápěné a nezřídka kdy i relativně nové. V Portugalsku je to větší punk, alberge zdaleka nepůsobí jako taková „instituce“. Jsou opravdu různorodá, personál je více kamarádský a neformální. Ve Španělskou jsme pak právě na tuto charakternost portugalských alberge rádi vzpomínali.

Na cestě je také spousty reklam a směrovek na soukromá alberge. Nemáme s nimi žádné zkušenosti, resp. jen s jedním — „Albergue de peregrinos de A Portela – Barro“, ale u něho jsme až do večeře nepoznali, že je soukromé (až na cenu 8 €). Počítám ale, že soukromá alberge budou nabízet více komfortu, možná i soukromí, vše samozřejmě za vyšší cenu. A nejsou otevřená po celý rok (!). Dále jsou po cestě hotely, penziony atd., o ubytování na Caminu zkrátka není jakákoliv nouze.

Určitě lze celé Camino spát i venku, jen je třeba počítat s relativně civilizovanou krajinou a hledání vhodného místa na spaní tak může být někdy náročnější.


Navigace

Camino je značené opravdu „blbu-vzdorně“, není možné se ztratit nebo zabloudit. Když už se náhle vinou velkého zahloubání octnete mimo hlavní cestu, brzy vás upozorní žluté křížky, nebo místní obyvatelé (nebo třeba psi) na špatný směr. Značení cesty je tradičně svatojakubskými mušlemi (kdy cestou můžete pozorovat, jak se vlivem kraje nebo země mění) a všudy přítomnými žlutými šipkami, které jsou v podstatě na čemkoliv. Papírové mapy určitě nejsou třeba. Sem tam jsme se podívali do Mapy.cz nebo Google Maps, když jsme potřebovali blíže specifikovat polohu alberge nebo alternativní cesty, nebo najít restaurace, obchody atd.


Naše etapy a zvolená cesta

Jak jsem se již rozepisoval v 1. dni, Camino Portugués má možnosti vnitrozemské a pobřežní cesty. Naši volbu — 1. den si užít oceán a zbytek cesty pak jít vnitrozemím — považuji za velmi dobrou. Oceánu jsme si užili a příroda, vesničky, historická města, a to vše se neustále měnící, byly nádherné. Ovšem věřím, že celá pobřežní cesta bude také krásná, zvláště v letních měsících. Nám tedy připadala poněkud fádní, ale je to dáno i deštivým a větrným počasím, které jsme zrovna měli, navíc jsme z ní viděli velmi malý úsek. Nadruhou stranu bude Costa velmi nenáročná, s minimálním převýšením a dovedu si představit i nějaké letní (byť zřejmě studené) koupání.

Denní průměr nachozených kilometrů nám nakonec vyšel přesně dle plánu, tj. 25 km/den. Myslím, že to bylo tak akorát, vzhledem ke krátkým zimním dnům. Místy jsme měli slušné tempo, ale vždy jsme si zase udělali čas na fotografování, kochání se a odpočinek. Dovedu si představit jít Camino Portugués třeba za 8—9 dní, nebo i za 20 — každý si jde vlastní Camino a užívá si ho jen podle sebe.

Zde ještě kompletní přehled našich etap:

DenOdkud — kamVzdálenost (km)
1. Porto — Labruge 27
2. Labruge — Rates 25
3. Rates — Portela de Tamel 27,5
4. Portela de Tamel — Ponte de Lima 26,5
5. Ponte de Lima — Fontoura (spaní venku) 27,5
6.  Fontoura (spaní venku) — O Porriño 30
7. O Porriño — Redondela 17,5
8. Redondela — Barro 33
9. Barro — O Pino 22
10. O Pino — Teo 25
11. Teo — Santiago de Compostela 14
TOTAL
275

Camino v zimě a o Vánočních svátcích

Ve čtyřech slovech — za nás určitě ano!

Co bych rád vyzdvihl. Velmi malá frekvence poutníků (pokud neradi chodíte s davem), nadruhou stranu poutníci tam jsou vždycky, takže samoty a nedostatku příběhů se bát nemusíte. S tím souvisí prázdná státní alberge, takže se nemusíte bát o místo na spaní (několikrát jsme slyšeli příběhy o tom, jak se v létě chodí od jednoho alberge k druhému a hledá se volná postel). Jak jsem již zmínil, státní alberge jsou otevřena 365 dní v roce, takže i o Vánocích se na ně můžete spolehnout (jen pozor, na Štědrý večer zavírají třeba už v 19:00, takže si dobře naplánovat příchod). Zimní počasí těchto končin je perfektní na chození. Zde je ale potřeba zmínit, že jsme měli obrovské štěstí na slunečné dny. Statisticky polovinu prosince proprší, nám ale pršelo jen 2 dny z 11 (!). Měli jsme i abnormálně teplé dny, odpoledne teploty dosahovaly 15–17 stupňů Celsia (statisticky se prosincová denní teplota pohybuje okolo 10–14 stupňů Celsia). I kdyby ale mělo propršet polovinu dní, stojí za to Camino v zimě jít, protože není špatného počasí, ale špatného vybavení! Průběh Štědrého večera záleží na zvoleném alberge a hlavně na partě, která se v něm sejde. My měli velké štěstí na Federica a Giulia a prožili jsme velmi pěkné a netradiční Vánoce.

Co by se dalo považovat za nevýhodu, jsou krátké dny. V Portugalsku bylo světlo od cca 8:00 do 17:00. Nechtěli jsme chodit za tmy, abychom nepřicházeli o „to vše okolo“, a tak bylo třeba denní harmonogram trochu plánovat. Přes zimu je také hodně soukromích alberge zavřených, je lepší spoléhat se na ta státní. Na Štědrý den pak raději nespoléhat na otevřené obchody a restaurace (i když větší supermercado jsme našli otevřené). 25. prosince je pak všude úplně mrtvo, ten den jsme nic otevřeného nemíjeli. Obecně si myslím, že je dobré udělat větší zásoby už 23. prosince a to tak, aby s nimi poutník vydržel až do 26. prosince.


Finance

Camino je obecně nízko rozpočtový výlet. Nepochybně je to dané poutnickým charakterem, ale samozřejmě záleží na míře komfortu, jaký si člověk dopřeje.

V Portugalsku mi za těch pár dnů přišlo levněji než v Čechách (Praze), Španělsko je s námi asi tak nastejno. Ubytování ve státních alberge je, jak již bylo zmíněno, velmi levné. Co se týká stravování — v případě restaurací jsou fajn Pelegrino menu, které stojí od cca 5 € výše (čím jsme byli blíže Santiagu, tím cena rostla). V ceně byl nápoj, hlavní chod, dezert a někdy i předkrm. V kavárnách za skvělou kávu a croissant zaplatíte od cca 1,5 € (!) výše. A když píšu skvělou kávu, tak myslím opravdu výbornou. Supermercada jsou cenově a sortimentem srovnatelná s těmi našimi, snad až na všudy přítomné ryby a mořské potvory (a to i ve vzduchu).

Zde přehled našich výdajů (přepočteno na jednu osobu):

Výdaje
Doprava7 011
Ubytování1 269
Restaurace, kavárny atd.2 701
Potraviny, lékárna atd.1 226
Ostatní465
TOTAL12 672

Dalo by se to určitě zvládnout i levněji, ušetřit na restauracích, kavárnách a hlavně na dopravě. Letenky koupit s předstihem a třeba na méně lukrativní dny (čím blíže ke Štědrému dni, tím rostla cena letenky den ode dne o cca 1000 Kč na osobu).

Ještě důležitý dodatek — v Portugalsku neberou jiné platební karty než portugalské (v supermarketech, v restauracích atd.), takže je dobré se vybavit hotovostí (informace k 12/2018). Ve Španělsku již žádný problém.


Závěrem

Mušle na úvodním obrázku je dar od Federica, který ji nesl celé Camino Portugués v batohu. Dal nám ji v Santiagu, když jsme se loučili. Má pro nás obrovskou hodnotu a v knihovně čeká na své další Camino. Všem tedy přejeme — ¡Buen Camino!

7 komentářů u „Epilog“

  1. JZ říká:

    „Caminante, no hay camino.
    Se hace el camino por andar.“
    Antonio Machado
    (Poutnice, zadna cesta neni. Cestu tvoris az svymi kroky.)

  2. Koprivnansky říká:

    Hezký čtení. Asi tak si to tam představuji. Prosincový termín kvůli množství lidí asi fakt nejlepší.

  3. Dixi říká:

    Ušasní pošteničko,supr nádhera, určitě inzpyrace pro hondě lydiček…

  4. Anonym říká:

    Držím palce…👍

  5. Jirka P. říká:

    Držím palce…👍

  6. Anonym říká:

    Držím palce..👍

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *