10. den — Pimientos

O Pino — Teo

25 km (celkem 261 km)

Ráno opět nikam nespěcháme, snídáme v alberge a v 9:50 vycházíme jako poslední. Dnes je venku pěkně čerstvo, 4 stupně, snad nejnižší teplota za celou dobu. Ale slunce svítí naplno a pomalu se zvedá ranní opar.

Jdeme po kopcích hezkou lesní cestou. V 10:20 přicházíme do vesnice Valga, okolo kostelíka se to tu hemží lidmi. Zřejmě jdou na mši, vždyť je neděle (jsme časově trochu rozhození, resp. o něm nemáme vůbec pojem). Když jdeme kolem parkoviště, jsou na něm uvázaní dva koně. Vypadá to, že někdo přijel na mši na koni. Paráda.

S Pumpkins jsme tu několik dní řešili velkou záhadu. Španělé mají často vedle svých domů (zejména těch starších) takové malé domečky na pilotách. Domečky mají sedlovou stříšku z prejz, často s křížkem a stěny jsou vyplněny něčím perforovaným. Jako první nás napadlo, že jsou to hrobky. Na nějakou hospodářskou stavbu nám to totiž přišlo až moc honosné. Na druhou stranu mít hrobku hned vedle domu, navíc v těch jejich vedrech, to taky nedávalo úplně smysl. No a předevčírem jsme se na to optali Pedra a záhada vyřešena. Skutečně je to hospodářská stavba, totiž sýpka na kukuřici. Honosná zřejmě jako hold uskladněné úrodě a na pilotách kvůli myším. Jak už teda víme, myši umí šplhat i po kolmých površích, ale tyto piloty mají na sobě ještě předsazenou desku a to už myši nezvládnou (jakmile je úhel větší než 90 stupňů, mají i ony smůlu).

Pokračujeme dále lesem a na dnešním 6,3 km přicházíme do města Pontecesures. Stále je dost chladno, teplota okolo 6 stupňů, dáváme si tyčku. V 11:25 přecházíme řeku Rio Ulla a tím se zároveň ocitáme ve starobylém městě Padrón, které je dokonce druhé nejstarší ve Španělsku (po Salamanca). Je tu mnoho aut, brzy pochopíme proč. Na dnešním 9. km přicházíme k nedělním trhům, které jsou tu úplně všude. Mnoho lidí, nejsme na to teď vůbec zvyklí. V jednom stánku si dáváme churos (něco jako koblihové těsto, ale tvary jsou podlouhlé) máčené v čokoládě, které jsme tu chtěli ochutnat již dlouho. Dobré. Pak vyhledáme nejbližší supermercado, kde uděláme zřejmě poslední nákup jídla.

Ve 12:30 jsme u chrámu Igrexa de Santiago. Tento chrám je na cestě velmi význámný, je zasvěcený svatému Jakubu. Je zde několik jeho soch a maleb a hlavně pilíř, ke kterému byla přivázána loď s jeho ostatky. V chrámu nás vítá milá paní, hned nám dává razítko do credenciálů a ukazuje nám, kde co je.

Z kostela jdeme k tzv. „cestě 150 schodů“. Po ní historicky chodili všichni poutníci a cílem bylo vyjít schody bez zastavení. Tak si to také dáme. Nad schody je hezký kostelík, výhled na město a nikdo tu není.

Pak se vracíme do centra a chceme si dát místní delikatesu — Pimientos de Padrón. Jedná se o pečené papričky s olivovým olejem a hrubozrnou solí. Bohužel je nikde ale nemají, je to totiž sezónní záležitost. Ve 13:15 si tedy sedáme k obědu bez papriček, ale dáme si alespoň výborné krevety s olivovým olejem a česnekem. V nohách máme 13 km.

Ve 14:05 jdeme dál, za chvíli jsme venku z města. K alberge to máme ještě 11 km, teplota již stoupla na přijatelných 14 stupňů. Jsme dnes s Federicem domluvení, že uvaří zase nějakou speciální večeři, my neseme víno. Cesta vede úzkými uličkami vesniček, jsou to taková španělská Stínadla. Sem tam před námi proběhne kočka. Po třetí hodině míjíme odpočívajícího Hermese a Dorin, my jdeme dál. Krajina už se nemění a v 16:45 dorážíme k alberge „Albergue de peregrinos de Teo“.

Už z venku vidíme Federica, jak vaří v kuchyni. Jdeme se ubytovat, pak chvíli odpočíváme venku, pak se přesouváme dovnitř a povídáme si. Za chvíli přijíždí na kole Kathie. Je z Manchesteru, její hezká britská angličtina se nese celým alberge. Kathie absolvuje Camino na kole, také z Porta. V alberge jsou s námi ještě Hermes a Dorin, pak portugalský pár a nabručený starší poutník z Portugalska. Je dotčený, že na něho Federico mluví španělsky. Stále tu je velice znát rivalita mezi jednotlivými regiony Španělska a Portugalskem, všichni dohromady a všichni tak nějak každý za sebe.

Asi v 19:00 jdeme večeřet, přidává se k nám Kathie. Podává se hovězí na víně s chorizem, mmj. je v něm i čerstvě natrhaný bobkový list. K tomu je rýže a víno. Vše moc dobré. Říkáme tomu „poslední večeře“, je to náš poslední večer na Caminu. Po večeři si ještě všichni povídáme, Kathie nám vaří heřmánkový čaj a samozřejmě padají vtípky na téma Anglie a čaje. Moc příjemná atmosféra.

Zítra nás čeká asi 13 km do Santiaga, poslední úsek cesty. Chceme tam být do 12:00, abychom stihli poutnickou mši.