Doprava — Pamplona

Zavřít okna, vypnout vodu, poslední finální kontrola, zaklapnout dveře a zamknout. Hotovo. Je 11:36.

Stejně jako když jel Deers do Skotska, jsme si svázali a obalili batohy folií doma. Měli jsme na to klid a na letišti už to jen odevzdáme. Jen jsme s tím balíkem jeli přes celou Prahu.

„Pumpkins, tak konecně jedeme.” „Kontrola jizdenek, vaše doklady prosím.” Jee, to se mi nechce vybalovat, máme všechny doklady ve voděodolném pytlíku. No a najednou si uvědomím, že já asi nemám co ukázat. Mám lítačku nahranou na platební kartě a včera večer jsme se domluvili, že budeme brát jen dvě karty, ty společné (v Kč a v €). Ale ne.

Takže člověk dokončuje věci do konce roku, má doslova i metaforou čistý stůl doma i v práci, uklizený celý byt, všechny platby v následujícím měsíci a půl odeslané a kousek od letiště mu napaří pokutu?! Tomu říká osudový naschvál.

Na letišti už jsme prošli naprosto v pohodě. Ani jsme nemrkli (Teda já, spala jsem celý let, jako vždycky. Vedle Deerse si prý malé děti udělali dětský koutek. Tak nespal ani kdyby chtěl.) už jsme přistávali v Barceloně. Vypakovat se z letadla, sledovat cedule “salida” (šp. východ), najít batohy. Já rozbalovala batohy a skládala hole, protože jsme je měli kvůli lepší kompaktnosti na tři díly a Deers mezitím hledal spoj do Pamplony. Doma jsme se rozhodli, že to necháme osudu. Jednak kvůli tomu, že tyhle letadla mívají zpoždění a jednak pro ten punk.

„Hele za tři minuty máme vyrazit na nějaké A2.” Autobus tam stál, naskočili jsme, vyskočili v centru na Plaza de España a rychlým krokem na vlakové nádraží. Paní u přepážky byla moc hodná. „Teď v 18:40 jede vlak. Ale už je volná jen první třída. Další jede až zítra.” Dobře, bereme. Rozhodnutí padlo v 18:33. Paní na nás ještě ať opravdu okamžitě jdeme. Vyběhli jsme. Až pak mi došlo, že běžíme stihnout lístky za 100€ za 6 minut. Spousta lidí, zatáčky, dokonce sken batohů jako na letišti (!!), dvakrát kontrola lístků (!) a jsme ve vlaku! My to vážně stihli! Uff.

Pak už jsme jen hodovali, odpočívali, svištěli 240 km/hod a užívali si naše malé vítězství s časem. V jednom by se to nedalo stihnout. Už máme praxi v dobíhání vlaků.

V 23:15 jsme dorazili do Pamplony. Na kraji města si ustlali a utahaní zalehli s krásným výhledem na město.