Camino Portugués

Cesta — Madrid

Vstáváme chvilku po páté a po necelých třech hodinách spánku jsme dost přejetý (do dvou ráno jsme ladili blog a postovali Prolog). Dáváme si na záda batohy a jsme u vytržení z toho, jak jsou lehounké… (asi jsem to ani nezmínil, ale tohle je naše první regulérně ultralight cesta). Samozřejmě — nemáme v nich jídlo a vodu, ale stejně jsou velice lehké a opět se smějeme tomu, jak jsme před třemi lety přecházeli Nízké Tatry s cca 20 kg krosnami. Člověk totiž už přesně pozná, když si dá na záda batoh, který je na něj moc těžký — je to doslova ten pocit „tak tohle bude hodně náročný“. Ale dneska jsme to tak neměli.

Na letiště dorazíme s lehkou rezervou, čeká nás totiž ještě příprava batohů pro odbavení. Řešil jsem, že bych chtěl batohy ochránit před různým zacházením na letištích a zároveň neplatit zbytečně dvě zavazadla, když dohromady mají lehce přes 10 kg (nabízela se i verze, že bychom je měli jako příruční zavazadla, ale nevěděli jsme, jak to nakonec s tou váhou a objemem dopadne). A v Nalehko jsme dostali super tip — dát batohy pohromadě do jednoho pytle, bude z nich jedno zavazadlo a zároveň alespoň nějak ochráněné. Nakonec jsme si tento návod ještě trochu upravili: batohy jsme k sobě připoutali, mezi ně vložili trekovky, omotali celé šňůrou a jako komplet ještě zabalili do potravinové fólie. Parádní balík, nic se jim nestalo a na cestu zpět někde zase koupíme fólii a budeme vysmátý.

Z Prahy odlétáme se zpožděním, ještě nám před startem rozmrazovali letadlo. V Madridu přistáváme s hodinovým zpožděním asi ve 13:40. Trochu blázinec s hledáním batohů, ale nakonec je nacházíme a sedáme na bus do centra, kam dorazíme asi ve čtyři.

Náš zájem je v tuto chvíli upřený jen na pořádné jídlo, od rána jsme měli jen Corny. Cíleně hledáme nějaký tapas bar s pořádně kalorickým jídlem — kalorie se nám budou v příštích dnech velmi hodit. Zalézáme do příjemného podniku a držíme se plánu: smažené brambory, vajíčka, jamon (skvělá španělská uzrálá šunka) apod.

V Madridu máme tři úkoly — sehnat credencial, nakoupit nějaké jídlo a večer najít stanoviště busu do Porta. Místní asociace poutníků do Santiaga „Asociación de Amigos de los Caminos de Santiago de Madrid“ otevírá až v 19:00, tak se procházíme centrem, koukáme a objevujeme, přičemž stíháme nakoupit.

Chvíli po sedmé dorazíme do Asociace a hned u vrátnice je vtipná scéna, kdy je vrátnému hned jasné, kam jdeme a posílá nás do 6. patra. Jakmile vkročíme do kanceláře, je všude znát velice přátelská a cestovatelská atmosféra. Mapy a obrázky na stěnách, po stolech různí průvodci a Camino „merch“. Všichni se ptají, odkud jsme, odkud na Camino vyražíme apod. Kupujeme si credencial a registrujeme se jako poutníci k 21. 12. 2018. Dostáváme kupu tipů a rad, všichni jsou opravdu velice milí. Nakonec poprvé slyšíme pozdrav „Buen Camino“, který nás bude provázet příští dny velmi často, loučíme se a jdeme si sednout do příjemné kavárny, kterou máme po cestě na autobusové nádráží.

Credencial bychom si mohli sice zařídit až v Portu, ale jejich místní organizace otevírá až v 9:00 — a my tam dorazíme už v šest. Tak jsme využili volného času v Madridu a zítra po příjezdu do Porta se už budeme moci věnovat jen krátké návštěvě centra a hned vyrazit na cestu (!).

Ve 22:30 vyjíždíme z Madridu.

7 komentářů u „Cesta — Madrid“

  1. Magdalena říká:

    Milí poutníci, díky za blog, jsem s vámi na cestě… Buen Camino

  2. JZ říká:

    …pekne.

  3. Anonym říká:

    Milý poutníci moc zdravím a cestují v duchu s vámi

  4. Dixi říká:

    Milý poutníci moc vás zdravím a v duchu jsem s vámi Buen Camino

  5. Dixi říká:

    Milý Pixi krasneeee

  6. Dixi říká:

    Moc zdravím

Napsat komentář: Dixi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *