5. den — Torga

Ponte de Lima — Fontoura

27,5 km (celkem 133,5 km)

K snídani si dáváme jakýsi portugalský vánoční koláč (vánočkové těsto a spoustu kandovaného ovoce), který nám tu nechala správa alberge a k němu kávu, kterou nám nabídl Giulio. Jemu zároveň přejeme šťastnou cestu do Fatimy. Frederico vyráží na cestu chvíli před námi. Od něho jsem se včera dozvěděl, že tato etapa Camina Portugués je obecně brána jako jedna z nejhezčích, tak jsme zvědaví. Zároveň dnes řešíme trochu problém s alberges na cestě, resp. první je vzdálené cca 17 km a další až cca 35 km. My bychom ideálně potřebovali něco okolo 25 km, ale nic se nenabízí, ve hře je i spaní někde venku. Rozhodneme se, až dojdeme k prvnímu alberge.

Vyrážíme až po deváté, venku je čerstvo, asi 8 stupňů, skoro jasno. Opět ten nádherný ranní klid, dnes o to více, že je 25. prosince. Nikde nevidíme ani živáčka. Po chvíli se objeví stará kamenná cesta, lemovaná vodním kanálem.

V 10:30 máme 5,5 km, teplota stoupá na 11 stupňů. Podcházíme dálnici, pak následuje moc hezká cesta lesem. V jedenáct už jdeme jen v tričkách. Procházíme vesnicí a slyšíme několik výstřelů. Lekneme se, brzy padnou další výstřely a zjišťujeme, že to zřejmě bude nějaká plašička na ptáky. Chvíli na to potkáváme ve vesnici staré známé, Holanďany, jak odpočívají na zastávce. Dáme se s nimi do řeči a ptáme se, jak strávili Štědrý večer. Nebyli totiž v alberge, ale ubytovali se v hotelu. A dnes plánují spát v tom bližším alberge na cestě.

V 11:40, na dnešním 10,5 km potkáváme dalšího známého, Frederica, jak si protahuje nohy. Nabízíme mu magnesium, odmítá, chvíli si povídáme a my pak jdeme dál. Čeká nás teď totiž „velký“ výšlap na kopec, cca 300 metrů převýšení. První větší kopec na cestě, a je to příjemná změna. Cesta se místy mění spíše v potok, obecně tu je všude kolem hodně vody. Máme docela ostré tempo, nezastavujeme se, na 12. km si dáváme banán. Stoupání je poměrně dost strmé a kamenité.

Ve 12:30 jsme na vrcholu kopce, cca 390 m.n.m., v nohách máme 12,7 km. Na místě s výhledem si rozděláme Tyvek a objedváme, krásně na nás svítí slunce, teplota 12 stupňů. Po nějaké době dorazí Holanďané, ale hned jdou dál. Už se balíme a v tom dorazí i uhnaný Frederico, prý zabloudil a šel na jiný kopec.. Obědovou pauzu jsme měli delší, ve 13:45 jdeme dál.

Scházíme z kopce zase mezi vesničky, cesta se malebně klikatí mezi kamennými zítkami. Fotíme a dochází nás Frederico (ano, dnes to je velmi zábavný den plný shledání) a nabízí se, že nás vyfotí, takže konečně máme také nějaké společné fotografie.

Všude je stále ten krásný sváteční klid, cesta se dál malebně klikatí a v 15:00 po 18,2 km docházíme k tomu bližšímu alberge ve vesnici Rubiães. Jdeme si pro razítko do credenciálu a pro vodu a zjišťujeme, že tu dnes asi fungujuje self-service, na stole leží asi 30€ jako donatio od dalších poutníků — neuvěřitelné jak hezky to tu funguje. Jdeme ven, zrovna doráží Frederico a hned za ním Holanďané. S Pumpkins se definitivně rozhodneme, že půjdeme dál a cestou budeme spát „kde to půjde“. Se všemi se loučíme, je dost pravděpodobné, že už je neuvidíme. Ale člověk tu nikdy neví.

V 15:20 vyrážíme, je krásných 15 stupňů. Ještě v Rubiães se k nám připojí místní pes, jsme rádi, že máme nějakou netradiční společnost. Jdeme podél vody, mají tu na řece vytvořené moc hezké kaskády. Míjíme výběhy s ovcemi, jsou v nich také úplně malá jehňata, snad pár dnů stará. Pes jde furt s námi. Je nám to trochu divné, ale říkáme si, že je to asi jeho zvyk, procházet se s poutníky. Pomalu se blížíme k vesnici Fontoura, kde máme v plánu nocleh nejpozději vyřešit. Pes jde furt s námi, už 6 km, tak z toho začínáme být trochu nervózní. Koukáme na obojek. Jmenuje se Torga. Několikrát jsme se mu pokoušeli „utéct“, když se někde zasekl, nebo jsme doufali, že zůstane v nějaké vesnici, kterou jsme procházeli. Ale nic a nám už došla trpělivost, resp. o něho máme strach. Takže v 16:45 prvnímu člověku, kterého vidíme, vyklopíme náš problém. Pán umí jen portugalsky, takže se domlouváme hlavně rukama a nic moc s toho nevzejde. Jen to, že máme prostě jít dál.

O necelou půlhodinu později, již ve vesnici Fontoura, na křižovatce zastaví auto a pes k němu běží. Páníček zřejmě dostal echo a Torga má po výletu. Hned je nám jasné, že to zřejmě bude na jeho denním psím pořádku.

Ve Fontoura už aktuálně řešíme nocleh, zkoušíme místní soukromé alberge, samozřejmě je zavřené. Obcházíme kostel, také žádné ideální místo a navíc ampliony pravidelně hlásí čas. Tak jdeme po Caminu dál, nakonec kousek od cesty v 17:40 nacházíme plácek s trávou a stromky. Už neváháme a stavíme náš „emergency set“, provaz mezi stromky a přes něj Jurky (ponča). Jsme rádi, že máme nějakou změnu a také že neneseme mrtvou váhu (že využijeme karimatky a ponča, které dosud byly jen v batozích). Krátce povečeříme a zalézáme do spacáků, já píšu blog. Je 9 stupňů.

Dnešní etapa byla opravdu hezká a také o něco náročnější. A ještě jedna věc — spíme 10 km od hranice se Španělskem.