Camino Francés

Epilog

„Pumpkins, dneska už nepíšeme blog, že jo? Já ze dneška nemám žádné fotky,“ byla první věc, která nám doma ležela na srdci. Dneska nikam nejdeme? Nemusím ráno balit spacák? A co si mám vzít na sebe?! Už jsme neměli na výběr jen triko s krátkým nebo dlouhým rukávem, které jsme vybírali stejně podle předpovědi počasí, a ne podle barvy. Haha.


Jaké to je po příjezdu?

Mnoho lidí se nás po příjezdu ptalo na pocity. Nejdříve jsme ze všeho měli radostnou euforii. Z teplé vody, vany, vlastní postele a peřiny, spaní, kde nikdo nechrápe, knížek, čisté kuchyňské linky, kde se před použitím nemusí nádobí pro jistotu znovu umýt a všech těchto úžasných jednoduchých věcí. Velmi brzy jsme zjistili, že na nic z celé dlouhé cesty si nemůžeme vzpomenout. Jak dlouhých je tisíc kilometrů? Jaké si z toho odnášíme zásadní okamžiky? Co se v nás změnilo? Přišlo nám, že vše máme v jedné velké mlze. My to snad všechno zapomněli!

V Praze na přechodu nám projíždějící auta najednou připomněla, jak na nás řidiči aut, kamionů nebo kolemjdoucí mávali, troubili a zdravili „buen camino“ (šťastnou cestu). Nejkrásnější okamžik byl, když jsme se zapadajícím sluncem docházeli do Rabanal del Camino a po prázdné silnici projel karavan. Uvnitř seděl starší pár cestovatelů. Když nás viděli, podřadili na jedničku a oba s úsměvem od ucha k uchu nadšeně mávali a ukazovali palce vzhůru. A tak jsme si malými detaily začali rozpomínat.

Zjistili jsme, že naše hlavní město se smrsklo do velikosti větší vesnice. Po všech těch projitých městech, předměstích, továrních zónách a diskuzích s korejci o jejich životě v 서울 (Soul), kde žije co do počtu lidí celá naše republika, nám Praha už nikdy nebude připadat jako velkoměsto.

Metro, které se mi dříve zdálo plné dnes vnímám jako poloprázdné. Kouř z cigaret tedy smrdí stále, ale připomíná mi vítězný mini doutník na skále na Konci Světa. Jak jsme ho stěží zapálili, protože sílil vítr. Cestu sice přežil, ale rozpůlil se, takže už tak malý doutník jsme měli ještě menší. Jak nám navlhl, protože tam pršelo. A musím se smát, jak jsme si pak hned vítězně vzali žvýkačku.


Co je Svlíkací strom s knoflíkama?

Otázka za milion. Konečně jsem měla čas, abych mohla doplnit hlavní nedostatek mého arboretického okénka.

Chvilka napětí… Je to blahovičník!

Eucalyptus globulus (blahovičník kulatoplodý) a eukalyptus nitens. „Jedním ze základních znaků eukalyptu jsou listy, které v průběhu růstu mění svůj vzhled. U mladých stromů blahovičníku kulatoplodého jsou podlouhle oválné, vstřícné, zakončené do špičky, 10–15 cm dlouhé, modrozelené a na povrchu ojíněné, neboť jsou potažené vrstvičkou vosků. U starších stromů jsou úzké, střídavé, dlouhé až 30 cm, tmavozelené a kožovité.“ (Průvodce přírodou, nakladatelství Knižní klub a Ikar, článek Blahovičník kulatoplodý str. 244)

A to je to, co mě stále mátlo! Já věděla, že kolem jsou sem tam nějaké malé eukalypty, ale znám jen ty malé rostlinky, co se v květinářstvích přidávají do kytic. Netušila jsem, jak vypadá 50metrový strom, ještě když časem mění tvar a velikost listů. Pochází z Austrálie, kde na nich žijí koaly a na světě je přes 700 druhů. Co mě mrzí, že v létě prý lesy voní jako jedna velká mentolka. To jsme v zimě fakt necítili. Domů jsme si přivezli několik knoflíků na památku a představte si, oni mi vyklíčili! Mé arboretické okénko se tedy dostává na úplně jinou úroveň. Na úvodní fotce vidíte má malá eukalyptí miminka. Krásné, že?

Technickou část nyní technicky vysvětlí sám Deers:


Vybavení

Mohli bychom se podrobně věnovat každému kousku výbavy, ale to by dalo na samostatný, výživný článek. (haha, pozn. Pumpkins) Vypíchnu zde tedy to hlavní, co se nám osvědčilo a vyhovovalo a naopak i to, kde shledáváme nějaké nedostatky.

Samozřejmě skvělé boty (ALTRA – Lone Peak 4.0, TOPO – Terraventure 2). Oba jsme šli v našich osvědčených značkách, Pája tedy v jiném modelu. Ale nezklamaly ji, pohodlné, v terénu dobře držely, rychle schly. Po 1 040 km mají v namáhaném ohybu před špičkou v síťce drobné trhliny, ale na komfort to nemá vliv. Není to vada ale vlastnost, výdrž podobných bot je cca 800–1500 km (záleží na terénu a fyziologických vlastnostech jejich nositele). Na nějaké menší výlety v naší kotlině je rozhodně ještě užije. Já si Altry nemohu vynachválit, rád je označuju jako „bačkory“. Jsou mimořádně pohodlné, měkký došlap, v terénu držely bez problému a hlavně — za celou cestu žádný puchýř! Co mne fascinuje skoro nejvíc, že po umytí vypadají téměř jako nové. Camino a skotské Lowlands sice nejsou nijak závratnou zátěžovou zkouškou, ale i tak — boty mají nyní nachozeno cca 1 250 km a nejsou na nich žádné trhliny nebo známky únavy. Na podrážkách jsou sice kilometry znát, ale méně, než jsem čekal. Je to hodně dáno tím, že je svou hmotností relativně šetřím. Určitě se je nebudu bát vzít i na nějaký vícedenní trek. Myslím, že pár set kilometrů ještě hravě zvládnou. Suma sumárum — volbu bot bychom v žádném případě neměnili. Ostatně poutníci, které jsme potkali a s chozením to mysleli vážně, měli podobné nebo dokonce stejné obutí.

Nedílnou součástí nízkých běžeckých bot jsou lehké návleky (NALEHKO), které chrání před padáním všeho možného dovnitř. Takové titěrné smítko může totiž velmi rychle způsobit obligátní puchýř apod. Návleky zmiňuju proto, že je to jediná věc, kterou jsme byli nuceni na Caminu opravovat. Totiž občas přišívat částečně utržený kovový háček, který se zavléká do očka na konci šněrování (typická součást trailových bot). Je to ale spíše věc opotřebení, bota se v tom místě neustále ohýbá a napíná a návleky se pochopitelně často potýkají s různou roštím, větvemi, trním apod.

Batoh (OSPREY – Talon 44 II). Zde jen krátké a mohutné ovace. Záměrně jej zmiňuji, protože jsme s nimi velmi spokojení, dost často jsme si je na cestě pochvalovali. Jsou kvalitně zpracované, příjemně vybavené, s několika užitečnými vychytávkami a s velmi dobrou hmotností (i když úplně 100% ultralight to ještě není). A jsou s fantastickým poměrem cena/výkon. Na to, co už s námi všechno zažili, vypadají jako nové. Pravda, že se o ně také staráme (jako ostatně o všechno ultralight vybavení).

Karimatky (THERM-A-REST – RidgeRest SO Lite, SEA TO SUMMIT – Ultralight Mat XS). Mockrát jsme je na Caminu nevyužili, ale už i díky předchozím zkušenostem s nimi jsme se rozhodli, že na budoucí treky je budeme inovovat. Totiž kvůli tomu, jak jsem kostnatý (já taky!, pozn. Pumpkins), se mi na 10 mm pěnové karimatce nespí úplně pohodlně. Nadchla nás nafukovací karimatka Pumpkins, lehká, velmi skladná (malý balíček), nafouknutá během desítek vteřin, vyfouknutá okamžitě. Jedinou nevýhodou je nízký tepelný komfort u tohoto typu. Takže do budoucna si oba pořídíme nafukovací karimatky s vyšším tepelným odporem. Navíc tím, jak jsou velmi skladné, je budeme moci balit do příručního zavazadla a využít i na spaní na letištích (což nás napadlo při posledním nocování teď v Madridu).

Nepromokavé kalhoty (RAB – Downpour Pants). Jak jsem psal v Gear listu, byla to nová součást výbavy (když tedy nezapočtu krátkou návštěvu Skotska, kde jsem je ani nestihl použít) — a to skvělá součást! Vlastně nechápu, že jsme je neměli už dřív. Jde vlastně „jen“ o to, že místo pláštěnek/ponč používáme set nepromokavé bundy a kalhot. Ale je to nadmíru pohodlné, nikde nic nevlaje, člověk je stále kompaktní, nic mu nebrání v pohybu, a navíc má zvýšený tepelný komfort. Příjemné také je, že se kalhoty dají navléknout přes nazuté boty (což jsme při náhlém slejváku nejednou využili). A mimochodem — tohle naše nepromokavé oblečení je opravdu nepromokavé. Vyzkoušeno v celodenním ultimátním slejváku při cestě do Muxía (neboli slejváku, jaký jsem do té doby snad nezažil). Abych teda byl upřímný, tehdy po sundání bundy v albergue jsem měl mokrý flek v přední spodní časti mikiny — voda se dostala skrze zip bundy, i když má také voděodolnou úpravu. Možná jsem měl na bundě nad bederákem nějaký špatný sklad, příště si toho musím víc všímat. A nakonec — tento náš nepromokavý set je krásným příkladem věčné pravdy: Není špatného počasí, ale špatného vybavení!

Nepromokavé ponožky (DEXSHELL – Ultra Thin Socks, DEXSHELL – Thermlite Socks). Někteří čtenáři se nad touto „blbostí“ pozastavili. Pravda, ten název je trochu zavádějící. Nejsou ani tak nepromokavé jako teplo-udržující. Zjednodušeně fungují jako klasický mokrý potápěčský neopren — voda se dovnitř dostane, ale ven už méně. A člověk si ji tělesnou teplotou ohřeje a má tak v podstatě další izolační vrstvu. Osvědčili se, příště jedou znovu.

Rukavice, především rukavice Pumpkins (FORCLAZ – Trek 500). Její hedvábné rukavice z Decathlonu (určené především jako vrstva pod další, silnější rukavice) zvyšují tepelný komfort cca o tři stupně. Po zkušenosti s nekonečnými vlhkými mlhami v zamrzlém Španělsku nedostatečné. Já jsem měl také rukavice z Decathlonu, podstatně silnější, určené do 5–10 stupňových teplot (FORCLAZ – Trek G 500 Black). I tak bych příště volil nějaké ještě teplejší. Ta rána okolo Burgosu jsem v nich měl prsty docela promrzlé. Pumpkins si nakonec koupila nějaké no-name rukavice v outdoor shopu ve městě Astorga, charakterově dost podobné těm mým. Ale celkově se příště do podobných teplot na zateplení rukou více zaměříme.

Telefon (APPLE – iPhone 11 Pro), totiž super multifunkční zařízení. Několikrát za cestu jsme se o tom bavili a musíme to zmínit i zde. Možná už totiž někdy zapomínáme, jaké všechny úkony obsáhne a kde všude nám ulehčí práci (jakýkoliv smartphone). Fotografování, mapy, navigace, trekování cesty, psaní blogu, správa blogu a sociálních sítí, komunikace, počasí, slovníky, placení, zajišťování dopravy, zjišťování ubytování, informací ohledně cesty a vlastně jakýchkoliv informací, na jaké si člověk vzpomene. Teď trochu podrobněji. Na navigaci po cestě (ve smyslu map) používáme Mapy.cz se staženými offline mapami; když zjišťujeme dostupnost a charakter obchodů, restaurací apod. používáme Google Maps. Ty také používáme na plánování cesty pomocí dopravních prostředků, na to jsou opravdu parádní (viz třeba to naše krkolomné dostávání se z Pamplony do SJPDP apod.). Na trekování cesty Strava — občas si myslím, že neměřila úplně přesně, tak jsme ujitou vzdálenost porovnávali ještě s Mapy.cz. Blog píšeme úplně jednoduše v základních „vestavěných” Poznámkách a postujeme přímo přes aplikaci WordPress. Počasí norové — Yr, slovníky — Překladač od Googlu, na zjišťování informací ohledně Camina aplikace Buen Camino a Wikipedie. Nakonec jsem si nechal fotografování, protože jak už jsem rozepisoval v Gear listu, tentokrát místo Fujifilmu zaujal právě taktéž telefon. Tehdy při psaní jsem polemizoval nad tím, zda se minimalismus, rychlost a jednoduchost použití telefonu vyrovná s nespornou obrazovou kvalitou „velkých” foťáků. Teď po otestování na Caminu už vím, že vyrovná, možná dokonce předběhne. Hodnotím to samozřejmě s ohledem na danou situaci, totiž rychlou dokumentaci v různých klimatických podmínkách a s minimalismem ultralight hikingu. Telefony dnes na svoji velikost fotí opravdu dobře, na tzv. „lepší dokumentaci”, jak to rád na našich trekách nazývám, jsou podle mne už dostatečné. Konkrétně u tohoto iPhone velmi kvituju tři objektivy, velmi rád používám ten širokoúhlý, ze kterého je na blogu spousta fotek. Stejně tak jsem velmi využíval i objektiv s dvounásobným přiblížením. Samozřejmě velmi jsem si užíval rychlost použití a zároveň minimální zátěž — telefon jsem měl po celou cestu v přední kapse bundy nebo mikiny, nad bederákem. Narozdíl od kilové brašny s Fujifilmem jsem o něm takřka nevěděl a byl jsem připraven fotografovat během vteřin. Skvělým doplňkem bylo outdoorové vodotěsné pouzdro (CATALYST – Waterproof Case), i když telefon je sám o sobě do velké míry vodotěsný. To, že jsem mohl fotografovat v jakýchkoliv podmínkách, považuju za jeden z největších bonusů telefonu. To je vlastně to, co na treku člověk chce. Fotografie, jak v tom ohromném slejváku, kdy jsme se brodili skrze laguny vody, by s Fujifilmem pravděpodobně nevznikly, a to by nás opravdu mrzelo. K fotografování ještě poslední doplnění, obrázky jsem posléze upravoval v interním editoru Fotky. Ještě zmíním, že u tohoto konkrétního telefonu jsem velmi spokojený s baterkou, která má velkou výdrž a to, že je venku pod nulou, jako by vůbec nehrálo roli (oproti tomu Pumpkins iPhone 6s je na tom s baterkou doslova mizerně, vypíná se už cca při pěti stupních (od začátku)).

Dámské vybavení. Zde jsem neobjektivní, dále citace Pumpkins: „Podprsenka. Už jsem to zmínila. Hodnotím ji jako nejgeniálnější součást výbavy. Neznám pohodlnější a zima mi nebyla. Kalhotky. Ty utrpěly zásadně. Ztratila jsem je. Myslím, že mi je sbalil jeden korejec v San Juan de Ortega. A když vyrážel ráno ještě za tmy, musel je omylem vzít v domnění, že to jsou jeho ponožky. Uklidňuje mě fakt, že jsem je tam sušila po vyprání. Nechtěla bych to ale po měsíci cesty divokou Evropou vysvětlovat své korejské přítelkyni. Haha. Naštěstí jsem měla na začátku dvoje a s kvalitní rychleschnoucí tkaninou. Takže dámy, pokud se ptáte, jak jsem řešila praní, jediným způsobem, jaký jsem měla. Vyprala, oblékla a začala běhat. Tělo je totiž nejlepší radiátor. Za pět minut byly suché.“

Tolik k vybavení. Spoustu součástí vůbec zmíněno nebylo a znamená to, že jsme s nimi byli spokojení a pro účely Camina Francés byly vhodně zvolené. Nic bychom doma nenechali, navíc bychom vzali jen sluneční brýle. Občas by se hodily, když jsme šli přímo proti ostrému zimnímu slunci.


Co to stálo?

Jak už jsem psal v epilogu Camina Portugués, Svatojakubské cesty jsou nízkorozpočtové výlety, ostatně jako většina treků, hiků apod. Samozřejmě je nutná nějaká investice do vybavení, která může, ale taky nemusí, být velká. Do rozpočtu tuto investici ale nezahrnujeme, protože vybavení nám vydrží spoustů treků (jak co samozřejmě).

Dále záleží, jak si člověk na Caminu hodně dopřává. Myslím, že my to měli tak půl na půl — úplně jsme to neškrtili, ale zase jsme to nepřeháněli. Zpravidla jsme měli denně jedno restaurační jídlo denně, dvě větší jídla z nakoupeného proviantu, jednu návštěvu baru/kavárny a spoustu různých nakoupených keksíků pro rychlé dobití energie. V albergue/hostelech jsme spali více, než jsme očekávali a také stály více, než jsme očekávali (6–15 €). Bylo to dáno tím, že v zimě jsou otevřené především soukromé ubytovny. Čím blíže jsme ale byli Santiagu, tím přibývalo i státních albergue. Moc peněz jsme neutratili za různé vstupy, protože moc neholdujeme masovým turistickým atrakcím. Doprava nás nevyšla úplně špatně, a to i přes komplikované dostávání se z Pamplony do SJPDP. Ono, jak se ty výdaje na dopravu rozprostřou do 34 dní, je to pak ještě „levnější“. Za důležitou zmínku považuji mobilní data, kdy jsme u českého operátora za průběžné dokupování utratili cca 1 500 Kč. Příště to budeme řešit koupí lokální sim karty s mobilními daty. Suma sumárum nás ale velmi mile překvapil konečný součet všech výdajů, níže v tabulce přepočteno na jednu osobu. Při plánování jsme počítali s výdajem cca o 8 000 Kč vyšším (na jednu osobu), takže při pohledu na tuto konečnou sumu jsme skoro nabývali pocitu, že jsme na tom „vydělali“. Jen to potvrzuje, že měsíc volna, se spoustu zážitků, spaním každý den na jiném místě a mohl bych takhle pokračovat dále — nemusí být vůbec těžko dostupná záležitost.

Výdaje v kategoriíchKč (na 1 osobu)
Doprava7 026
Ubytování6 881
Restaurace, kavárny, bary atd.8 487
Potraviny3 622
Ostatní (pojištění, vstupy, mobilní data atd.)1 638
TOTAL27 654

Jinak hotovostí v dobrém kurzu jsme byli vybaveni už z Čech, z bankomatu na místě jsme vybírali jen jednou. Ve státních albergue se málokdy dalo platit kartou, v soukromých už to většinou šlo. V restauracích většinou karty brali. Jinak placení kartou ve Španělsku není problém, situace je srovnatelná s Čechami (údaj k 01/2020).

Porovnání s výdaji z loňského Camina Portugués si můžete prohlédnout zde.


Doprava

Při cestě na start bychom dnes volili jinak. Jak jsme popisovali zde, v zimě je problém dostat se z Pamplony do SJPDP. Autobusy tam záměrně nejezdí, aby se co nejvíce eliminoval počet poutníků přecházející Pyreneje. To ale neznamená, že se ze SJPDP nedá vyrazit. Peregrino Office tam normálně funguje, pouze je zakázané chodit tzv. Napoleonskou cestou, přes úplné vrcholky. A naše krkolomné dostávání se z Pamplony, kdy jsme museli Pyreneje několika autobusy objíždět ze severu přes San Sebastián, nás stálo celý den času a peníze navíc. Dnes bychom tedy neletěli do Barcelony, ale nejlépe někam na jih Francie (Pau nebo Toulouse), čímž by byla cesta přímější, kratší a s pravděpodobně méně problémovou dopravou přímo do SJPDP. Otázka samozřejmě ceny, kdy tato letiště ve Francii nejsou z Prahy zdaleka tak frekventovaná, jako třeba Barcelona.

Doprava ze Santiaga je bezproblémová, tam si stačí v podstatě jen vybrat, za kolik chcete letět, s čímž souvisí počet přestupů a jejich délka. Naše volba letět pozdě večer do Madridu, strávit noc na letišti a brzy ráno pokračovat do Prahy, byla dobrá. Cesta domů ze Santiaga nám se vším trvala cca 12 hodin (oproti takřka přesně 48 hodinám při cestě na start). Jen příště bereme do příručního zavazadla zmíněné karimatky, aby těch pár hodin spánku na letišti alespoň stálo za to.

Opět se nám velice osvědčilo balení batohů dohromady s hand-made zabalením pomocí potravinové fólie (více k tomuto způsobu zde). Dokonce jsme cestou tento tip dávali některým poutníkům, kteří na nás jen nevěřícně koukali, že je to nenapadlo taky.


Cesta a etapy

Náš naplánovaný denní průměr byl 30 km s tím, že jsme s rezervou plánovali 35 dní na cestě. Více jsme se nechtěli svazovat, žádné přesné body na spaní, nebo přesný termín návratu, nebo snad dokonce zakoupené zpáteční letenky. A ono nám to vyšlo téměř přesně — denní průměr 30,588 km a 34 dnů. Jistě bychom to mohli ujít i rychleji a pravděpodobně bychom i ušli, kdybychom nechtěli chodit pouze za světla a spali více venku. Člověk se na té vzdálenosti tak „rozchodí“, že dávat 35–40 km a víc denně není nic nenormálního. Také jsme se dost zdržovali v různých městech a vesnicích, v kostelech a barech/kavárnách. Ale takové bylo naše Camino a nechodíme jen proto, abychom chodili, ale abychom si užívali i vše okolo.

Cesta samotná je relativně jednoznačná. Sem tam jsou pouze různé alternativy, často aby se poutníci vyhnuli frekventovaným silnicím nebo navštívili nějakou zapadlejší pamětihodnost (alternativy jsou samozřejmě většinou delší). Když bylo na výběr, šli jsme většinou tou alternativou. Camino Francés má oficiálně 790 km, naše mělo 812 km. Ze Santiaga jsme pak šli do Muxía a cestu symbolicky zakončili na „Konci světa“ ve Finisterre, odkud už jsme se pouze vraceli zpět do Santiaga (od Dumbría jsme šli zpět stejnou cestou, jakou jsme přišli).

Níže seznam našich etap:

Číslo etapyOdkud — kamVzdálenost (km)
1Saint-Jean-Pied-de-Port — Roncesvalles28
2Roncesvalles — Larrasoaña29
3Larrasoaña — Uterga33
4Uterga — Estella30
5Estella — Torres del Río31
6Torres del Río — Logroño22
7Logroño — Nájera30
8Nájera — Grañón29
9Grañón — San Juan de Ortega41
10San Juan de Ortega — Burgos27
11Burgos — Castrojeriz42
12Castrojeriz — Frómista25
13Frómista — Carrión de los Condes21
14Carrión de los Condes — Moratinos30
15Moratinos — El Burgo Ranero29
16El Burgo Ranero — León38
17León — Hospital de Orbigo37
18Hospital de Orbigo — Rabanal del Camino39
19Rabanal del Camino — Ponferrada33
20Ponferrada — Villafranca del Bierzo25
21Villafranca del Bierzo — O Cebreiro30
22O Cebreiro — Samos31
23Samos — Sarria13
24Sarria — Hospital da Cruz36
25Hospital da Cruz — Melide28
26Melide — O Pedrouzo35
27O Pedrouzo — Santiago de Compostela20
28Santiago de Compostela — Vilaserío34
29Vilaserío — Olveiroa22
30Olveiroa — Muxía35
31Muxía — Finisterre35
32Finisterre — Olveiroa33
33Olveiroa — Negreira33
34Negreira — Santiago de Compostela (aeropuerto)36
TOTAL1 040

Konec technické části technicky vysvětlené Deersem.


Jít či nejít?

Pokud toto čtete a přemýšlíte, že by bylo skvělé, kdybyste se jednou na cestu také vydali, tak máme jedinou radu – jděte! Nemusíte mít vybavení jako my. Většina poutníků vypadala, že se jednoho dne rozhodli, udělali útok na Decathlon, koupili letenky a jeli.

Celkově je Camino jedna dlouhá agro procházka. Deers to někde ke konci cesty shrnul jako „divná fúze mezi hikem a civilizaci“. A má pravdu ten kluk. Procházíte přírodou, celý den jste venku, ale vždy máte na dosah velký výběh hotelů, hostelů, masáží a taxislužby. Každý si tedy vybere, co mu vyhovuje. To je také důvod, proč je opravdu pro každého. Z pohodlí gauče může znít 30 kilometrů hodně, ale zase co jiného máte celý den dělat?! Už víme, že kdybychom se neomezovali na albergue a spali více venku, dostali bychom se k průměrné rychlosti 40 km/den.

Celkové převýšení: 18 283 m
Celková vzdálenost: 1 040 km
Počet dní: 2 dny cesty + 34 dní čisté chůze + 0,5 dne cesty


Zdravíme

Závěrem chceme poděkovat vám všem, kteří jste s námi šli. Bylo to báječné společné dobrodružství. A můžete se spolehnout, že Jeleni a Dýně nehodili boty na hřebík! Máme pro Vás na blogu novinku, aby vám žádná novinka neutekla. Přihlaste svůj email k odběru a jakmile zveřejníme nový příspěvek, budete první, kdo to bude vědět (na mobilu úplně dole, na počítači vpravo nahoře vedle příspěvků).

Nyní jsme měsíc doma. A konečně s Deersem můžeme říct, že už víme, že jsme nic nezapomněli. Hlava už to konečně dokáže celé obsáhnout. Už jsme schopni všechny ty zážitky uchopit. Je to krásný pocit plný poutnictví, parťáctví, starodávné tradice. Na začátku horská příroda a nadšení, že jste tam, poté boj s mlhou na obrovské náhorní plošině Meseta a osvojování si španělských zvyků, v Santiagu pochopení rčení „Cesta je cíl“, na konci jen absolutní užívání přítomného okamžiku, protože vše jednou končí. Zažili jsme Štědrý den v pravém slova smyslu, na Silvestra si potvrdili, že každý den je jen obyčejným dnem, zvlášť, když se spí u jeptišek, byli jsme rádi za dobré srdce všech, kteří nám jako FešákuvPeugeotu206 pomohli, pohostili, ubytovali a pochopili, že jim spíme na chodbě v domě. Každému, kdo nám zamával jsme zamávali zpět. Máme odzkoušeno, že ke šťastnému životu není třeba mnoha věcí. Že štěstí vychází z nás a spát můžeme velmi skromně jako Týpek na vrcholu kopce se srdcem na dlani. Že není třeba mít vše dokonale ideální. Na Konci Světa nám pršelo, západ slunce jsme neviděli kvůli oparu a doutník byl pěkně hnusný, ale že důležité je si okamžik užít takový, jaký je, protože se už nikdy, nikdy, nikdy nebude opakovat.

Takže teď už víme, že ujít tisíc kilometrů je DDŠ. Docela Dlouhá Štreka a člověku na ní dojde pár věcí.

2 komentáře u „Epilog“

  1. JZ říká:

    …dobre, profesionalni shrnuti.
    S Ma a K se uz tesime, ze nas Deers za usporene finance nekam pozve, abychom trek (a nase starosti) zapili…

  2. Dixi říká:

    Krásné a vyčerpávající postrehy ostatně jako po celou dobu vaší cesty .Super super super,zdravím 👍👍👍

Napsat komentář: JZ

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *