Camino Portugués

1. den — Portské

Porto — Labruge

27 km (celkem 27 km)

Do Porta dorážíme s malým zpožděním, asi v 6:30. Máme v plánu jít se ještě někam nasnídat a počkat na rozednění, abychom si katedrálu Sé do Porto, naše nástupní místo na cestu, mohli pořádně prohlédnout. Nacházíme několik kaváren, všechny už by podle otevírací doby měly být otevřené, ale buď jsou ještě úplně zhasnuté, nebo je personál teprve chystá. Je nám to divné, ale říkáme si, že to je určitě tím maňána přístupem těchto jižanských zemí. Začíná mrholit, ale vydatně, tak se jdeme schovat do autobusové zastávky s tím, že teda počkáme třeba do sedmi a uvidíme. A ono to vyšlo, na sedmou jdeme do jedné z kaváren a objednaváme si kávu a místní pečivo. Povídáme si, plánujeme cestu a v tom si všimneme, že naše telefony ukazují každý jiný čas. Aha, začíná to vše zapadat.. Před chvílí jsem si totiž telefon restartoval a on se přitom přepnul do správného místního času, tj. -1 hodina oproti ČR. Takže je to jasné, kavárny otevíraly správně, jen jsme před nimi stepovali už v 5:30..

Po snídani, cca v 7:30, kdy už se začíná rozednívat, se přesuneme ke katedrále. Ještě přebalíme batohy a zajistíme věci proti vodě (stále mrholí), pověsíme na přezky mušle a utáhneme boty. Je to tu, kýžený okamžik. První krok na 250 km dlouhou cestu.. co vše asi zažijeme a uvidíme? Tolik dobrodružství před námi, těšíme se jako malé děti. Ještě si prohlédneme katedrálu a okolí, vidíme první navigační symbol mušle s paprsky a v 8:00 se zvoněním zvonů se vydáváme na cestu.

K samotné cestě Camino Portugués. Existují totiž dvě její hlavní větve — Camino Portugués Central a Camino Portugués de la Costa. Jak názvy napovídají, „Central“ vede vnitrozemím a „Costa“ po pobřeží, avšak ve městě Redondela ve Španělsku se na centrální cestu napojí. My se rozhodli jít první den Costu, abychom si užili oceánu a pak přejít na Central, protože vzhledem k prosinci očekáváme od oceánu velký vítr.

Od katedrály tedy scházíme dolů k řece Rio Douro, podél které jdeme až k jejímu ústí do oceánu. Cestou ještě nakoupíme nějaké jídlo, a mijíme koleje, po kterých jezdí historická tramvaj, ale zdá se, že jezdí v běžném „pracovním“ režimu. Řeka Rio Douro je velká a vzpomínáme, že jsme nedávno slyšely o tom, že se nad ní také létají závody Red Bull Air Race.

Dorazíme k ústí řeky, které je obrovské a poprvé zde vidíme oceán. Je bouřlivý, s velkými vlnami, fouká jižní vítr a do toho stále vydatně mrholí. Chvíli jej pozorujeme a jdeme dál, teď už podél pobřeží. Okolo jedenácté začínáme mít hlad, nechceme to podcenit a tak hledáme nějaký podnik, kde bychom se mohli v klidu najíst a usušit. Nakonec si sedáme k bagetě s hranolkami (zajímavá kombinace), v nohách máme necelých 12 km.

Asi ve 12:30, na kilometru 12,6, se napojujeme na oficiální Camino Portugués de la Costa (doteď jsme šli alternativu, která nám byla doporučena v Madridu) a vidíme první další poutníky. Teď už jdeme jen podél pobřeží, prakticky stále po dřevěných chodníčcích. Cesta ubíhá velmi rychle — terén je opravdu nenáročný, prakticky bez jakéhokoliv převýšení. Nadruhou stranu ale také trochu fádní, kromě rozbouřeného moře (které je ale samozřejmě krásné) není moc na co koukat.. Stále mrholí, stále jižní vítr, ale alespoň nám neprší do obličeje.

Ve 14:15, na 20,5 km, zalézáme do jakési „beach“ kavárny s hezkým výhledem na oceán, kde si chceme trochu odpočnout, uschnout a dát si něco teplého k pití. Zároveň tu chceme vyřešit dnešní nocleh a hledáme nějaké příhodné Alberge. Zůstáváme u původního plánu, kdy zítra chceme přejít na centrální Camino — velký vítr a zmíněná fádnost Costy nás v tom utvrzují. Na webu nacházíme ideálně situované alberge v městečku Labruge „Albergue de peregrinos São Tiago de Labruge“, které je od nás vzdáleno asi 7 km.

Pokračujeme v cestě, míjíme hezkou rybářskou osadu a svižným tempem jsme brzy v Labruge a loučíme se s oceánem. Dále pokračujeme nahoru do městečka a už koukáme po našem ubytování. Dorazíme na větší křižovatku a už jej vidíme. Zrovna když čekáme na zelenou, začne za náma z místního kadeřnictví někdo pokřikovat. Otočíme se, vidíme paní a když se nás ptá, jestli jsme poutníci, je nám to hned jasné. Paní je správkyně místního alberge a dává nám pokyny, co a jak, kde najdeme obchod, kde restauraci apod. Asi zde takto odchytává každého — je to hlavní přímá cesta od Costy a zjevně jí to funguje.

Dle doporučení se stavíme do místního malého obchůdku nakoupit něco k večeři a jdeme se ubytovat (17:30). K večeři máme cibulačku – pytlíkovku (výbornou (!) a jediné teplé instantní jídlo co se dalo koupit) a k ní konečně a jak jinak — portské víno.

Po večeři se u stolu bavíme s jedinými dalšími hosty — jsou tu s námi ubytované dvě ukrajinky, které ale již řadu let bydlí v Barceloně. Brzy jdou ale spát, nakonec odpadne i Pumpkins a já dopisuju blog.

6 komentářů u „1. den — Portské“

  1. Dixi říká:

    Moc zdravím a tiše závidím…blog je úžasný

  2. JZ říká:

    …dobre.
    Mozna pro dalsi cestovatele i vice info o mistnim koloritu (fota), lidech, architekture, prirode, typickem jidle, cenach, teplote a ubytovani.

  3. Dixi říká:

    Myli powdnici mislim nawaz jag
    polikate kylomedry tet tady taki mrgoli žádný wanocni čaz chau chau

  4. Dixi říká:

    Napsala jsem vám spravu mým oblíbeným stilem ale asi to nepřišlo coz mě mrzí moc zdravím a přeju dostatek síly na další cestu

  5. Anonym říká:

    Žádná honzova fotka 😜

  6. Max říká:

    Zdravím a přeju více sluníčka. Max

Napsat komentář: Dixi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *